Lišejníky (Lichenes)

Nemají systematické zařazení

Tvořeny 2 organismy: mykobiont (houbová složka, obvykle z oddělení Ascomycota) a fotobiont (rostlinná složka)

Fykobiont – řasa, cyanobiont – sinice

Mutualismus = těsné spojení obou složek bez samostatné existence (jeden bez druhého nemůže žít)

Haustoria

Mutualismus

Fotobiont poskytuje produkty fotosyntézy

Mykobiont poskytuje roztoky minerálních látek

Evolučně primárně parazitismus

Lichenizované houby

Mykobiont

Bez fotobionta není schopen přežít

Nejčastěji ze skupiny Ascomycetes, vzácněji ze skupiny Basidiomycetes

Fotobiont

Často bez mykobionta neexistuje

Nejčastěji Chlorophyta (zelené řasy), vzácněji Cyanobacteria (sinice)

Lišejník roste pomalu, jen několik $\text{mm}$ za rok

Může se dožít až $4 \space 500$ let

Tělo lišejníků se nazývá stélka

Typy stélek

• Keříčkovitá stélka:

  Od podkladu keříčkovitě odstává, je vzpřímená

• Korovitá stélka:

  Přirostlá celou plochou k podkladu

  Např. mapovník zeměpsný

• Lupenitá stélka:

  K podkladu přirostlá částí plochy, lze ji oddělit

  Např. terčovka bublinatá

Řez stélkou

1. Svrchní korová vrstva:

   Není moc tlustá (musí přes ni projít světlo)

2. Konidiová (řasová) vrstva:

   Fotobiont

3. Dřeň:

   Mykobiont

4. Spodní korová vrstva

5. Rhiziny

Rozmnožování

Pohlavně i nepohlavně

1. Vegetativní (nepohlavní):

   Houba i fotobiont

   Úlomky stélky

   Soredie = shluky řasových buněk hustě opletené houbovými vlákny, jsou roznášeny větrem

2. Pohlavní:

   Pouze houba

   Výtrusy jsou vystřelovány do okolí, vyklíčí ve vlákno

Zástupci

• terčovka bublinatá

• dutohlávka sobí

• mapovník zeměpisný

• pukléřka islandská

• provazovka

• terčík zední

Význam lišejníků

Průkopníci/pionýři života

Bioindikátor

Výroba léčiv, barviv

Potrava v tundře