Filozofie

2. Období vrcholné antické filozofie (Sokratovské období)

Sofisté = cizinci přicházející do Athén působící jako placení učitelé moudrosti, přináší znalosti práva, dějin, politiky, rétoriky, ...

Sofisté

  1. Protagoras z Abdéry:

    Anthropos metron panton = člověk je měřítkem všeho – určuje povahu věcí (→\to subjektivismus)

  2. Gorgias z Leontín:

    3 teze:

    1. Nic není
    2. I kdyby něco bylo, nemůžeme to poznat
    3. I kdybychom to poznali, nemůžeme to sdělit

Sokrates

Stojí proti sofistům

Otec (Sofroniskos) byl sochař, matka (Fainareté) byla porodní bába

Antropologický obrat

Maieutika = porodnické umění, umění vést dialog

Cílem je dosažení blaženosti, vést ctnostný život

4 kardinální ctnosti:

  1. Moudrost:

    Naivní intelektualismus = názor, že chybuje člověk nepoučený

    Daimonion = vnitřní hlas, svědomi – říká, co nemám dělat

  2. Statečnost

  3. Spravedlnost

  4. Uměřenost

Důvody, proč Sokrates byl nepřijímán společností:

  • Zavádění nových božstev
  • Kazí mládež
  • Losování úředníků

Popraven – vypil jed bolehlav

Před smrtí pronesl "Nevím, kdo je na tom lépe – vy, kteří tu zůstáváte, nebo já, který jdu vstříc smrti" →\to pravděpodobně věřil v posmrtný život

Platon (žák Sokrata) napsal dílo Obrana Sokrata

Malé sokratovské školy

  • Megarská
  • Elidská
  • Kyrénská
  • Kynická

Megarská a elidská škola

Tzv. neosofisté, eristikové

Eris- = spor, hádka

Sofisma = klamavé úsudky

Příklady sofisem:

  • Lhář řekne: "Já lžu."
  • "Přestal jsi už bít svého otce?"

Kyrénská škola

Hedonická škola – tvrdí, že cílem života je dosahování slasti

Kynická škola

Hlavní zakladatel: Antisthenes

Diogenes ze Sinope – řekl Alexandrovi Makedonskému: "Ustup mi ze Slunce."

Návrat k přírodě, pohrdání kulturou, tradicemi, ctnostmi, slávou, penězi, ...

Touha být soběstačný, nezávislý →\to minimalizace potřeb

Platon

427–347 př. n. l.

Původní jméno: Aristokles

Akademia – "kdo neznáš matematiku, nevstupuj"

3krát se pokusil zřídit kalipolis v Syrakusách

Dílo Platona

Dělí se na 3 období:

  1. Rané:

    Obrana Sokrata – psáno monologem

  2. Vrcholné:

    Symposion (Hostina) – o pravé lásce →\to "platonická láska" (idealismus – Platon pohrdá hmotou)

    Faidon – o nesmrtelnosti duše

    Faidros – o kráse

  3. Pozdní:

    Politea (Ústava)

    Nomoi (Zákony)

Všechny spisy jsou psány formou dialogu

Názory Platona

Ontologické názory Platona

  • Podobenství o jeskyni:

    2 zajatci jsou spoutáni a umístěni v opačných koncích jeskyně, vidí pouze stíny toho, co se děje venku

    Kdyby byl jeden ze zajatců osvobozen a dostal se na světlo, šel by ostatním zajatcům sdělit, že jejich realita není skutečná

    Ostatní zajatci by jej chtěli zabít

    Alegorie – zajatci jsme my, světlo mimo jeskyni je říše ideí

Říše hmotných lidí (→\to nepravé, pomíjivé bytí) ×\times říše idejí (nehmotných podstat) (→\to pravé, věčné bytí)

→\to Platon byl objektivní idealista

Duše (psyché) ×\times tělo (soma)

"Soma (tělo) je sema (hrob) pro psyché (duši)"

Poznání v říši hmotných věcí = rozpomínání na říši idejí

Doxa (zdání), aletheia (pravda), anamnesis (rozpomínání)

Noetické názory Platona

  • Podobenství o vozataji:

    Vozka s dvěma koňmi představují duši

    Vozka představuje rozum, koně představují vůli a city

    Koně se vozku snaží zatáhnout mimo cestu, pokud vozka spřežení pevně neovládá, nechá se zavést mimo cestu (říši idejí)

    Platon vytváří hierarchii povolání podle toho, jak moc se drží říše idejí – na 1. místě je filozof, na 8. jsou sofisté, na 9. tyran

Platon byl racionalista

Etické názory Platona

Na vrcholu stojí idea dobra

Je lepší nepravost snášet, než ji páchat

4 ctnosti – moudrost, statečnost, umírněnost, spravedlnost (ve středověku se přidávají navíc 3 nadpřirozené ctnosti – víra, naděje, láska)

Aristoteles

384–322 př. n. l.

Narodil se ve městě Stageira

20 let žák Platona

Odchází do Malé Asie, stává se vychovatelem Alexandra Makedonského

Poté odchází do Athén, zakládá vlastní školu – Lykeion (peripatetická škola)

Názory Aristotela

Ontologické názory Aristotela

Hylémorfismus = obecné (idea, podstata) nemůže existovat jinak a jinde, než ztělesněno v jednotlivém – každé hmotné těleso se skládá z látky a tvaru

Hylé = látka; morfé = tvar

→\to Byl to dualista

Látky:

1. látka = něco, co nemůže existovat samo o sobě (možnost)

Tvar je idea, "duše" věci, skrze ni se 1. látka něčím stává (skutečnost)

2. látka = látka s tvarem

Látka má vždy strukturu →\to 1. látku nelze vyizolovat

Pyramida (odspoda nahoru):

  1. Anorganická příroda = látka + tvar
  2. Rostliny = látka + tvar (duše vegetativní)
  3. Živočichové = látka + tvar (duše sensitivní)
  4. Člověk = látka + tvar (duše racionální)
  5. Čistý tvar (Actus purus)

Člověk je animal rationale = racionální živočich

Čistý tvar je 1. hybatel (např. ve středověku to byl bůh), ale není stvořitelem

Achillova pata Aristotelových myšlenek: kde vzalo Actus purus látku, pokud není stvořitelem

Noetické názory Aristotela

Není racionalista; uznává jak smyslové, tak i rozumové poznání

Smyslové poznání poskytuje materiál, který rozumové poznání musí zpracovávat (např. abstrakcí)

Etické názory Aristotela

Zastává tzv. střední cestu – např. žádná ctnost by neměla být ani v jednom extrému (příliš málo nebo mnoho)