Výrok = každé tvrzení, o kterém má smysl prohlásit, zda je, či není pravdivé
Značíme malými písmeny: v,v1,v2,...
Hypotéza = výrok, o kterém zatím nevíme, zda je pravdivý
Pravdivostní hodnota výroku:
- Pravdivý výrok ⇒p(v)=1
- Nepravdivý výrok ⇒p(v)=0
Např.
v1: Cˇıˊslo 17 je sudeˊ. p(v1)=0 v2: Rovnice x2+5x=0 maˊ v R rˇesˇenıˊ. p(v2)=1
Negace výroku v = výrok, který vylučuje platnost v
Značka: ¬
Např.
v1: Venku prsˇıˊ. ¬v1: Venku neprsˇıˊ. v2: 2+2=4 ¬v2: 2+2=4 v3: 2+2<4 ¬v3: 2+2≥4
Výrok a jeho negace mají vždy opačné pravdivostní hodnoty
v | ¬v |
---|
1 | 0 |
0 | 1 |
Složený výrok = výrok, který vznikne spojením dvou a více výroků logickými spojkami
Konjunkce | Disjunkce | Implikace | Ekvivalence |
---|
∧ | ∨ | ⟹ | ⟺ |
a (zároveň) | nebo (nevylučovací) | jestliže ..., pak | právě tehdy, když |
u | v | u∧v | u∨v | u⟹v | u⟺v |
---|
1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 |
1 | 0 | 0 | 1 | 0 | 0 |
0 | 1 | 0 | 1 | 1 | 0 |
0 | 0 | 0 | 0 | 1 | 1 |
Tautologie = vždy pravdivý výrok
Kontradikce = vždy nepravdivý výrok
Obměněná implikace:
a⇒b ¬b⇒¬a
Obrácená implikace:
a⇒b b⇒a
¬(a∧b)⟺(¬a∨¬b) ¬(a∨b)⟺(¬a∧¬b) ¬(a⟹b)⟺(a∧¬b) ¬(a⟺b)⟺(¬a⟺b)⟺(a⟺¬b)⟺(¬a∧b)∨(a∧¬b)
Kvantum (lat.) = množství
Udávají množství objektů, kterých se výrok týká
Použití kvantifikátorů
-
Obecný výrok
→ Každý, všechno, pro každý, pro všechna, ...
∀ x∈M: V
= Pro každé x z množiny M platí V
Např.
∀ x∈R: x2≥0 ∀ n∈N: 9∣n⟹3∣n
-
Existenční výrok
→ existuje aspoň jeden, ...
∃ x∈M: V
= Existuje x z množiny M, pro které platí V
Např.
∃ x∈N: x∈/N ∃ a∈Z: a+3∈N
¬(∀ x∈M: V)⟺(∃ x∈M: ¬V) ¬(∃ x∈M: V)⟺(∀ x∈M: ¬V)
Pro právě k prvků z množiny M platí V.
Pro nejvýše k prvků z množiny M platí V.
Pro alespoň k prvků z množiny M platí V.
Např.
Rovnice x2−16=0 maˊ praˊveˇ 2 korˇeny. V libovolneˊm △ je nejvyˊsˇe 1 uˊhel pravyˊ. Existujıˊ alesponˇ 3 lichaˊ cˇıˊsla, kteraˊ jsou deˇliteli cˇıˊsla 100.
Negace:
Nejvýše k→ alespoň k+1
Alespoň k→ nejvýše k−1
Právě k→ nejvýše k−1 nebo alespoň k+1