Úvod do českého národního obrození

Národní obrození = proces snahy o oživení vlastního jazyka, národního života

Typickým znakem je vlastenectví národa

Spojeno už s vládou Josefa II.

1781 – patent o zrušení nevolnictví (→\to lidé se mohou svobodně stěhovat do měst), toleranční patent (→\to tolerance jiných náboženství než katolického křesťanství – např. luteránství, kalvinismu, pravoslaví)

Více svobody →\to výraznější projevy vlastenectví, prosazování vlastních názorů

Zároveň centralizace, němčina se stala úředním jazykem

Charakteristika období

  1. Fáze obranná (defenzivní):

    Důraz na národ, jeho kulturu a umění

    Povznesení českého jazyka na úroveň němčiny

    Vědecký zájem několika jednotlivců

    Působení Josefa Dobrovského

  2. Fáze agitační (ofenzivní):

    Šíření češtiny

    Vznik českých děl i vědeckého názvosloví

    Agitace a rozšiřování myšlenek NO

    Působení Josefa Jungmanna

  3. Fáze vrcholná:

    30. a 40. léta 19. st.

    Vytvořena norma spisovné češtiny

    NO se stává masovým hnutím

    Působení Františka Palackého a Karla Havlíčka Borovského

Historický kontext

Konec 18. st. – Velká francouzská revoluce, napoleonské války

Touha zachovat klid a mír →\to Vídeňský kongres (1819)

Kníže Klemens von Metternich – snažil se potlačit jakékoliv revoluční projevy

Umělecké a myšlenkové směry

  • Klasicismus a osvícenství

  • Romantismus

  • Realismus

Pro celé 19. st. je typický nacionalismus

Konec národního obrození

Není jednoznačný – někdy je za konec považován revoluční rok 1848

Boje za rovnoprávnost jazyka pokračovaly až do konce 19. st.

Tomáš Garrigue Masaryk považoval za vrchol NO rok 1882 – rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část

Cíle národního obrození

Přispět k sebeuvědomění českého národa

Zachovat český jazyk

Povznést češtinu na úroveň vyspělých jazyků (němčiny, francouzštiny)

Rozšířit slovní zásobu, vytvořit vědecké názvosloví

Šířit češtinu, podporovat českou tvorbu

Purismus / Brusičství = snaha očistit národní jazyk od cizích vlivů – např. skokotnosta, břinkoklapka, rokodník, ...