Úvod do českého národního obrození
Národní obrození = proces snahy o oživení vlastního jazyka, národního života
Typickým znakem je vlastenectví národa
Spojeno už s vládou Josefa II.
1781 – patent o zrušení nevolnictví ( lidé se mohou svobodně stěhovat do měst), toleranční patent ( tolerance jiných náboženství než katolického křesťanství – např. luteránství, kalvinismu, pravoslaví)
Více svobody výraznější projevy vlastenectví, prosazování vlastních názorů
Zároveň centralizace, němčina se stala úředním jazykem
Charakteristika období
-
Fáze obranná (defenzivní):
Důraz na národ, jeho kulturu a umění
Povznesení českého jazyka na úroveň němčiny
Vědecký zájem několika jednotlivců
Působení Josefa Dobrovského
-
Fáze agitační (ofenzivní):
Šíření češtiny
Vznik českých děl i vědeckého názvosloví
Agitace a rozšiřování myšlenek NO
Působení Josefa Jungmanna
-
Fáze vrcholná:
30. a 40. léta 19. st.
Vytvořena norma spisovné češtiny
NO se stává masovým hnutím
Působení Františka Palackého a Karla Havlíčka Borovského
Historický kontext
Konec 18. st. – Velká francouzská revoluce, napoleonské války
Touha zachovat klid a mír Vídeňský kongres (1819)
Kníže Klemens von Metternich – snažil se potlačit jakékoliv revoluční projevy
Umělecké a myšlenkové směry
-
Klasicismus a osvícenství
-
Romantismus
-
Realismus
Pro celé 19. st. je typický nacionalismus
Konec národního obrození
Není jednoznačný – někdy je za konec považován revoluční rok 1848
Boje za rovnoprávnost jazyka pokračovaly až do konce 19. st.
Tomáš Garrigue Masaryk považoval za vrchol NO rok 1882 – rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část
Cíle národního obrození
Přispět k sebeuvědomění českého národa
Zachovat český jazyk
Povznést češtinu na úroveň vyspělých jazyků (němčiny, francouzštiny)
Rozšířit slovní zásobu, vytvořit vědecké názvosloví
Šířit češtinu, podporovat českou tvorbu
Purismus / Brusičství = snaha očistit národní jazyk od cizích vlivů – např. skokotnosta, břinkoklapka, rokodník, ...