Termochemie


Termochemie

= Oblast termodynamiky, která studuje tepelné zabarvení chemických reakcí

Termodynamika = fyzikální disciplína, která studuje energetickou stránku soustav

Reakce probíhají v soustavách

Soustava = část prostoru ohraničená skutečnými nebo myšlenými hranicemi

Typy soustav: otevřená, uzavřená, izolovaná

Viz /ch/6

Stav soustavy popisují:

  • Stavové veličiny:
    • Intenzivní – hodnota nezávisí na velikosti soustavy – pp, tt, ρ\rho, ...

    • Extenzivní – hodnota závisí na velikosti soustavy – VV, mm, nn, ...

  • Stavové funkce:
    • Vnitřní energie

    • Entropie

    • Enthalpie

Izotermický děj = děj probíhající za konstantní teploty

Izobarický děj = děj probíhající za konstantního tlaku

Izochorický děj = děj probíhající za konstantního objemu

Adiabatický děj = děj probíhající za konstantního tepla

Nejčastější děje jsou děje izobarické

V termochemii se využívají tzv. termochemické rovnice = klasické chemické rovnice doplněné o 2 další informace:

  • Skupenství reagujících látek – ss, ll, gg, aqaq

  • Tepelné zabarvení = množství tepla, které se spotřebuje/uvolní – ΔH\Delta H = enthalpie

Enthalpie

Značka: ΔH\Delta H

[ΔH]=kJmol1[\Delta H] = \text{kJ} \cdot \text{mol}^{-1}

= Množství tepla, které soustava vymění s okolím, když v ní reakce proběhne v rozsahu odpovídajícím stechiometrickým koeficientům (= v rozsahu 1 molu reakční přeměny)

Př.:

2 H2(g)+O2(g)2 H2O(g)  ΔH=485.6 kJmol12 \space \text{H}_2 (g) + \text{O}_2(g) \to 2 \space \text{H}_2\text{O}(g) \\~\\~ \Delta H = -485.6 \space \text{kJ} \cdot \text{mol}^{-1}

\to 485.6 kJ485.6 \space \text{kJ} tepla se uvolní, když zreaguje 1 mol kyslíku se 2 moly H2\text{H}_2 za vzniku 2 molů H2O\text{H}_2\text{O}

Enthalpie nabývá hodnot buď záporných (= uvolnění tepla do okolí \to exotermická reakce), nebo kladných (= spotřebování tepla z okolí \to endotermická reakce)

Při chemické reakci dochází k zániku chemických vazeb v molekulách reaktantů (= spotřebování EE) a ke vzniku chemických vazeb v molekulách produktů (= uvolnění EE)

Rozdíl těchto dvou energií ΔH\to \Delta H

Exotermické reakce

= Reakce, při nichž dojde k uvolnění tepla

ΔH<0\Delta H < 0

Energie reaktantů >> energie produktů

Energii soustavy lze vyjádřit grafem

Endotermické reakce

= Reakce, při nichž se teplo spotřebovává

ΔH>0\Delta H > 0

Energie reaktantů << energie produktů

Termochemické zákony

  1. První termochemický zákon = Lavoisier-La Placeův zákon:
    Reakční teplo dané reakce a reakční teplo téže reakce probíhající v opačném směru za stejných podmínek je až na znaménko shodné.

    A+BC+D (ΔH=283 kJmol1)  C+DA+B (ΔH=283 kJmol1)A + B \to C + D \space (\Delta H = -283 \space \text{kJ} \cdot \text{mol}^{-1}) \\~\\~ C + D \to A + B \space (\Delta H = 283 \space \text{kJ} \cdot \text{mol}^{-1})
  2. Druhý termochemický zákon = Hessův zákon:
    Reakční teplo dané reakce je dáno součtem reakčních tepel postupně prováděných reakcí, které začínají stejnými reaktanty a končí stejnými produkty.

    A+BE+F (ΔH1=...)  E+FC+D (ΔH2=...)  A+BC+D (ΔH=ΔH1+ΔH2)A + B \to E + F \space (\Delta H_1 = ...) \\~\\~ E + F \to C + D \space (\Delta H_2 = ...) \\~\\~ A + B \to C + D \space (\Delta H = \Delta H_1 + \Delta H_2)

Typy reakčních tepel

  1. Slučovací teplo:
    Značka: ΔHslucˇ{\Delta H}_\text{sluč}

    Kolečko ^\circ v horním indexu značky = měřeno za standardních podmínek (25° C25° \space \text{C} a atmosférický tlak)

    = Reakční teplo reakce, při níž vznikne 1 mol látky přímo z prvku

    1 H2+12 O21 H2O  ΔHslucˇ=498 kJmol11 \space \text{H}_2 + \frac{1}{2}\space \text{O}_2 \to 1 \space \text{H}_2\text{O} \\~\\~ \Delta H_\text{sluč} = -498 \space \text{kJ} \cdot \text{mol}^{-1}

    Slučovací tepla prvků jsou nulová – např.:

    ΔHslucˇ(H2)=0\Delta H_\text{sluč}(\text{H}_2) = 0

  2. Spalné teplo:
    Značka: ΔHspal{\Delta H}_\text{spal}

    = Reakční teplo reakce, při níž se spálí 1 mol látky za vzniku nejstabilnějších oxidů

    Typické pro prvky a organické sloučeniny

    Většinou záporné hodnoty (exotermické reakce)

    Spalné teplo oxidu uhličitého a vody je nulové – nelze je dále spálit:

    CH4+O2CO2+H2O\text{CH}_4 + \text{O}_2 \to \text{CO}_2 + \text{H}_2\text{O}

    Spalování vodíku \to voda:

    1 H2+12 O21 H2(ΔHspal=498 kJmol1=ΔHslucˇ)  ΔHslucˇ(H2O)=ΔHspal(H2)1 \space \text{H}_2 + \frac{1}{2} \space \text{O}_2 \to 1 \space \text{H}_2\text{O} \space ({\Delta H}_\text{spal} = -498 \space \text{kJ} \cdot \text{mol}^{-1} = {\Delta H}_\text{sluč}) \\~\\~ {\Delta H}_\text{sluč}(\text{H}_2\text{O}) = {\Delta H}_\text{spal}(\text{H}_2)

    Spalování uhlíku \to oxid uhličitý:

    ΔHslucˇ(CO2)=ΔHspal(C){\Delta H}_\text{sluč}(\text{CO}_2) = {\Delta H}_\text{spal}(\text{C})

Entropie

Značka: ΔS\Delta S

Vychází z 2. termodynamického zákona

Udává míru neuspořádanosti soustavy a samovolnost dějů

S rostoucí neuspořádaností roste i hodnota entropie

ΔS>0\Delta S > 0 \to děj probíhá samovolně (= bez dodání energie)

ΔS<0\Delta S < 0 \to děj nesamovolný (= probíhá za spotřeby energie)

ΔS=0\Delta S = 0 \to soustava je v rovnováze

Gibbsova energie / Volná energie

ΔG\Delta GGibbsova energie