Filozofie

Středověké myšlení

Obsahem je syntéza antické filozofie a křesťanství

Myšlenka, že svět je stvořen

Bůh je:

• Osobní – oslovujeme ho, můžeme s ním hovořit
• Milostivý, spásný – každého zachraňuje, chrání slabé

Křesťanství vstupuje do 3 světů:

• Židovský – náboženský prostor (křesťanství vnímáno jako sekta)
• Řecký – prostor vzdělanosti (racionalismus $\times$ víra)
• Římský – prostor moci (křesťanství ohrožuje Římskou říši)

2 období:

1. Období patristiky:

   1. – 8. st. n. l.

2. Období scholastiky:

   9. – 15. st.

Patristika

Periodizace patristiky:

1. Období apologetiky:

   1. – 2. st. n. l.

   Apologia = obhajoba

   Obhajuje se křesťanství

   Obhájci píší dopisy císaři, ve kterých vysvětlují, co je křesťanství

   Sv. Justin Mučedník (Martyr) – "V nás máš, císaři, lidi pokojné, mírné"

2. Období dogmatiky:

   3. – 4. st. n. l.

   Dogma = základní poučka víry, o které se nepochybuje

   Nicejský koncil – Athanasius $\times$ Arius

   Arius tvrdí, že Ježíš je pouze prostředník mezi Bohem a člověkem

   Athanasius tvrdí, že Ježíš je vtělený Bůh

   Vítězí Athanasius

3. Období systematizace dogmat:

   5. – 8. st. n. l.

   Aurelius Augustinus (Sv. Augustin)

Svatý Augustin

354–430 n. l.

Narodil se na pomezí dnešního Alžírska a Tuniska

Otec byl pohan, matka byla křesťanka (budoucí sv. Monika)

Studoval rétoriku v Kartágu, Římě, Miláně

Pracoval jako autor řečí pro politiky, tato práce ho nenaplňovala

Zpočátku byl pohanem, ve 33 letech se nechává pokřtít a stává se svatým mužem

Manicheismus (podle perského proroka Máního) = názor, že svět se skládá z říše světla a říše tmy; mezi těmito říšemi probíhá zápas, tento zápas probíhá i v každém z nás $\to$ člověk nemůže za to, že někdy dělá zlé skutky (zrovna vyhrává říše tma)

Dílo sv. Augustina:

• Vyznání:

  Autobiografický spis

• De Civitate Dei (O městě Božím)

Kreacionismus, radikální teocentrismus

Kreacionismus

"Creatio ex nihilo" = stvoření z ničeho $\to$ svět je od Boha (ne z Boha)

Kruhové pojetí času (antika) $\to$ lineární pojetí času (středověk)

Hmota existuje v čase a prostoru

Hlavní vlastnost času je jeho pomíjivost (tím se liší od věčnosti)

Svět byl stvořen z ničeho $\to$ věčnost $\to$ čas $\to$ hmota

Svět byl stvořen s časem (ne v čase)

Aeternitas (= věčnost – přímka) $\times$ aevum (polopřímka) $\times$ aevum (= časnost – úsečka)

Kreacionismus (mikroevoluce – např. žirafa se vyvinula ze zárodků žirafy) $\times$ evoluce (makroevoluce – např. žirafa se vyvinula z jiného živočicha)

Radikální teocentrismus

Ontologie: Bůh je nejvyšší bytí

Gnozeologie: Bůh je nevyšší pravda

Etika: Bůh je nevyšší dobro

3 roviny:

1. Ontologická – otec
2. Gnozeologická – syn
3. Etická – duch svatý

Navazuje na Platona – svět idejí lokalizuje do Boží mysli

Introspekce = sebepozorování

"Si enim fallor dum, sum" – na něj později navazuje René Descartes se svým "Cogito, ergo sum"

Albert Veliký

Chybějící zápis ze dne 14. 2. 2025

Patron přírodovědců – přezdívka "Doktor universalis"

Tomáš Akvinský

13. st.

Spojení Aristotelovy filozofie s křesťanstvím

Dílo:

• Teologická suma
• Suma proti pohanům / Filozofická suma

Řeší:

• Vztah rozumu a víry:

  Rozum a víra si neodporují, protože obojí je od Boha

  Neodporují si pouze za předpokladu, že člověk si nebude svět vykládat podle sebe, ale bude respektovat stav bytí stvořený Bohem podle idejí

• Vztah esence a existence:

  Esence – co je věc?

  Existence – že je věc

  Esence = existence $\to$ jsoucno nestvořené – Bůh

  Esence + existence $\to$ jsoucno stvořené

Důkazy boží existence (cesty – "viae"):

1. .
2. .
3. Z nahodilosti – kromě nahodilého bytí musí existovat i nutné bytí
4. Ze stupňů dokonalosti – z neživého nemůže vzniknout živé
5. Z účelovosti

Spor o univerzálie – realismus $\times$ nominalismus

Realismus = obecné existuje reálně, skutečně (viz Platón)

Nominalismus = obecné neexistuje, existují pouze jednotliviny (viz Aristoteles)

Tomáš Akvinský nepopírá existenci obecného, ale rozlišuje způsob jeho existence $\to$ umírněný realismus

Obecné existuje:

• Ante res (před věcmi) – v Boží mysli
• In remus (ve věcech) – podstata věci
• Post res (po věcech) – v lidské mysli