Převedení geometrické úlohy pomocí souřadnic na úlohu algebraickou → řešení soustavy rovnic
Číselná osa – vytvoříme z libovolné přímky tak, že zvolíme bod O (počátek) a bod I tak, že ∣OI∣=1
Každému bodu X přiřadíme číslo x:
- Pokud X∈OI⟶, pak X=∣OX∣
- Pokud X je na polopřímce opačné k OI⟶, pak X=−∣OX∣
Značíme Oxy
Dvojce číselných os x,y v rovině:
- Jsou nazvájem kolmé
- Jejich průsečík odpovídá O
Libovolný bod A[a1,a2] leží na rovnoběžkách s osami
-
Na přímce:
Máme body A[a] a B[b]
∣AB∣=∣a−b∣
-
V rovině:
Máme body A[a1,a2] a B[b1,b2]
∣AB∣=(a1−b1)2+(a2−b2)2
-
Na přímce:
Máme body A[a] a B[b]
s=2a+b
-
V rovině:
Máme body A[a1,a2] a B[b1,b2]
S[2a1+b1,2a2+b2]S=2A+B
= Úsečka, jejíž 1 krajní bod je počáteční, druhý koncový
Značení: AB⟶
Pokud A=B, pak je orientovaná úsečka AB⟶ nulová
Definice shodně orientovaných úsečkek AB⟶ a CD⟶ :
-
Přímky AB⟷ a CD⟷ jsou rovnoběžné a různé
-
Buď koncové body B,D leží ve stejné polorovině s hraniční přímkou AC⟷, nebo AB⟼⊂CD⟼, nebo CD⟼⊂AB⟼
Vektor = množina všech shodně orientovaných úseček, které mají stejnou velikost
Každá úsečka z této množiny se nazývá umístění vektoru
Nulový vektor (0) odpovídá nulové úsečce
Pro 2 orientované úsečky KL⟶ a MN⟶, které jsou 2 různá umístění téhož vektoru platí, že SKN=SLM
uu=KL⟶=L−K=(l1−k1,l2−k2)
∣u∣=u12+u22
Vždy platí:
∣u∣∣u∣≥0=0⟺u=0
AB⟶+BC⟶cc=AC⟶=a+b=(a1+b1,a2+b2)
Sčítání vektorů je komutativní, asociativní
Opačný vektor k vektoru u=KL⟶ je vektor −u=LK⟶
Rozdíl vektorů:
u−v=u+(−v)
v∣v∣=k⋅u, k∈R=∣k∣⋅∣u∣
w=r⋅a+s⋅b, r,s∈R