Staroorientální státy
Staroorientální státy
Obecná charakteristika
- Dělba práce
- Rozvinuté zemědělství
- Trvalá sídliště
- Úřednický aparát písmo
V povodí velkých řek
Základním zdrojem obživy je zemědělství
Panovník je považován za boha, patří mu půda
Také staroorientální despocie
Mezopotámie
Sever: náhorní plošina, hodně srážek, zavlažovací kanály
3000 př. n. l. na jihu Mezopotámie vznikají první městské státy – Urk, Uruk, Lagaš, Nippur, Kiš
Chrámové hospodářství = ekonomickým a mocenským centrem města je chrám
Úředníci jsou voleni lidovým shromážděním
Kiš – na krátkou dobu hegemonem (= vůdce řecky)
Nippur – náboženské středisko
Palácové hospodářství = centrem města se stal palác
Příchod semitských kmenů, 2340 př. n. l. semitský úředník Sargon získává moc v Kiši, sjednotil Sumer, sídelním městem této říše je Akkad 1. centralizovaný stát na území Mezopotámie
Asýrie a Babylónie – dělí se na staro-, středo- a novo-
Asyrská říše
Na severu Mezopotámie, vládnou knížata z města Aššur
Staroasyrská říše – hospodářský a kulturní vzestup, obchod s Babylónskou říší
Novoasyrská říše – dobyt Babylon, nové sídelní město – Ninive
Babylonská říše
Na jihu Mezopotámie, větší hustota obyvatel
Starobabylonská říše – panovník Chammurapi – vládl 43 let, nechal vytesat zákoník
Novobabylonská říše – panovník Nabukadnesar II. – odvlekl Židy do tzv. babylonského zajetí
Centrem babylonské říše bylo město Babylon legenda o babylónské věži, chrám Zikkurat
Egypt
Leží kolem řeky Nil, na Nilu se nacházejí katarakty (= vodopády)
Horní (na jihu) a Dolní (na severu) Egypt – zpočátku samostatná králoství
Stavba kanálů na Nilu, u delty naopak odvodňování
3150 př. n. l. – sjednocení obou Egyptů
Stará říše
28. – 22. st. př. n. l.
Utvoření struktury egyptské společnosti
V čele farao – vtělený bůh Hor, patří mu veškerá půda
Práci vykonávají neprivilegovaní svobodní
Výběrem dávek a vedením stáních prací jsou pověřeni úředníci (nomarchové) krajů (nomů)
Rolníky mohl faraon darovat, otroci se ještě neobjevují
Zemědělství závislé na nilských záplavách
Kult = uctívání bohů, na starosti ho mají kněží podřízeni králi
Rozpad kvůli bojů nomarchů a povstání v důsledku hladomoru
Střední říše
Rozpad Staré říše přechodné období
21. – 18. st. př. n. l.
Funkci nomarchů nemusí vykonávat pouze příslušníci dědičné šlechty posílení moci faraonů
Podrobení Núbie
Rozpad kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám
Nová říše
16. – 12. st. př. n. l.
Největší územní rozsah, patří mezi 3 nejmocnější starověké říše
Významní faraonové: Thutmós II., Thutmós III., Ramessovci
Dobytí Sýrie, Palestiny
Vláda Ramesse II. (13. st. př. n. l.): válka s Chetity, uzavřena mírová smlouva
Amenhotep IV. (14. st. př. n. l.) = Achnaton: neúspěšný pokus o zavedení monoteismu
Zánik Nové říše – způsoben stěhováním mořských národů
Cizí nadvlády – Peršané (525 př. n. l.), Alexandr Veliký (332 př. n. l.) Ptolemaiovci, Římská říše (30 př. n. l.)
Celkem 31 dynastií
Egyptská architektura a sochařství
Kultura starověkého Egypta byla velmi bohatá
Písmo: Hieroglyfy, slouží např. k úřednictví a evidenci daní
Velká pozornost věnována hrobovým stavbám, silná víra v posmrtný život
Egyptské sochařství také souvisí s vírou v posmrtný život
Egypťané byli výbornými matematiky, geometry, astronomy a lékaři
Nejstarší hrobky: Mastaby
Pyramidy: Nejvyšší z pyramid v Gíze je hrobka faraona Chufu
Texty pyramid = magické nápisy na stěnách hrobek, vyprávějí o posvátnosti faraona
Nová říše: Skalní hrobky v Údolí králů a královen nedaleko hlavního města Vesetu
Význam rituálů spjatých se smrtí dokládají části hrobové výbavy
Chrámy: Nejstarší byly zasvěceny Slunci, největší budovány za Nové říše
Za Nové říše měl v egyptském polyteismu výsadní postavení sluneční bůh Amon/Amenre – obří chrámy v Karnaku či Luxoru
V Núbii byl chrám Ramesse II.
Chrámy také slouží k propagaci královské velikosti a moci
Egyptská písemná kultura
Egypťané k výchově dětí využívali soubory moudrých rad do života – autor nejstaršího: Ptahhotep
Tyto nauky tvořily i učební texty v písařských školách
Nejznámější literární dílo: povídka o Sinuhetovi (inspiroval se jí spisovatel Mika Waltari a jeho román Egypťan Sinuhet)