Syntax

= Mluvnická kategorie, která se zabývá stavbou a skladbou věty

Věta = abstraktní model vztahů mezi slovy (podmět, přísudek, předmět)

Výpověď = realizace modelu věty v konkrétní komunikační situaci – např. "Petr čte noviny."

2 typy skladby: tradiční, valenční

Tradiční skladba

Vztahy mezi slovy ve větě

Základní skladební dvojice – podmět ("Petr") a přísudek ("čte")

Věta dvojčlenná

Vztah mezi přísudkem a slovem "noviny" – předmět

Valenční skladba

Valence = schopnost slovesa na sebe vázat další slova (větné členy)

Podřadnost a souřadnost

Podřadnost (hypotaxe) = vztah mezi výrazem nadřazeným (řídícím) a podřazeným (na něm závislým) – např. bílý pes, nový dům, mourovatá kočka

Souřadnost (parataxe) = vztah mezi výrazy, které jsou na stejné skladební úrovni – např. pes a fena, medvěd a osel

2 slova, která jsou ve vztahu podřadnosti tvoří skladební dvojici – např. "Zmatený rozhodčí odpískal penaltu."

2 slova, která jsou ve vztahu souřadnosti tvoří skladební skupinu – např. "Zmatený rozhodčí odpískal penaltu i žlutou kartu."

Přisuzování (predikace)

Vztah mezi podmětem a přísudkem věty

Shoda (kongruence) v osobě a čísle, případně rodě

Pouze u vět dvojčlenných

U vět jednočlenných chybí podmět – např. "Prší."

U větných ekvivalentů chybí přísudek – např. "Pozor!"

Určování (determinace)

Vztah mezi členy skladební dvojice – mezi členem závislým a členem řídícím

Shoda (kongruence) v pádě, čísle, rodě nebo osobě

Další pojmy

• Řízení (rekce) – např. "napsal dopis"
• Přimykání (adjunkce) – např. "odjeli domů"
• Přiřaďování (koordinace)
• Přistavování (adjunkce)

Souvětí

= Spojení dvou a více vět

Využívají se spojovací prostředky

Věta hlavní $\times$ věta vedlejší

Souřadnost (parataxe), podřadnost (hypotaxe)

Souvětí souřadné

Nejméně 2 věty hlavní

Různé významové poměry:

• Slučovací
• Stupňovací
• Odporovací
• Vylučovací
• Příčinný (důvodový)
• Důsledkový
• Vysvětlovací

Souvětí podřadné

Jedna věta hlavní a jedna či více vět vedlejších

Typy vět vedlejších:

• Podmětná:

  Např. "Kdo se bojí, nesmí do lesa"

• Přísudková:

  Např. "Byla stále taková, jakou jsme ji znali."

• Předmětná:

  Např. "Říká, že nic neví."

• Příslovečná:

  Dělení: místní, časová, způsobová, míry, podmínková, příčinná, účelová, přípustková

  Např: "Šla, kam ji nohy nesly." (místní)

• Doplňková:

  Např. "Zahlédli zajíce, jak se krčí v poli."

• Přívlastková:

  Např. "Nebojím se psů, kteří štěkají."