Renesance, humanismus, reformace

Renesance, humanismus, reformace

Renesance

Světová literatura – 14. až 17. st.

Renesance = odraz humanismu v umění založený na představě znovuzrození a oživení antického umění

Vzniká v Itálii ←\leftarrow rozvoj bohatých severoitalských měst

Renesanční umění = umění, které vyjadřuje nestředověké pojetí světa – odklání se od Boha, přiklání se k reálnému životu a k jeho radostem, člověk je chápán jako individualita, která důvěřuje ve svůj rozum, nebojí se plnohodnotných světských požitků – chce žít naplno

Nové žánry

  • Sonet = znělka
  • Villonská balada
  • Novela
  • Esej
  • Renesanční komedie

Renesanční umělci

  • Leonardo da Vinci:
    Obrazy: Mona Lisa, Poslední večeře, Dáma s hranostajem, Svatý Jan Křtitel

  • Michelangello Buonarroti:
    Sochy: David, Mojžíš, Pieta

  • Sandro Botticelli:
    Obrazy: Zrození Venuše, Primavera

  • Raffaello Santi:
    Obrazy: Škola v Athénách, Sixtinská madona

  • Tizian:
    Maloval portréty
    Obrazy: Příběh měsíce

Johann Guttenberg objevil knihtisk v roce 1445

Prvotisky do roku 1500 se nazývají inkunábule

Humanismus

= Evropské kulturní hnutí v období renesance

Vzniklo ve 14. st.

Vychází ze studia antické vzdělanosti, obrací pozornost na pozemský život člověka

Studia humana (→\to humanismus, renesance) ×\times Studia divina (→\to středověk)

Zásada ad fontes = k pramenům = humanisté chtějí studovat antická díla přímým studiem, nechtějí studovat upravené středověké verze, také návrat ke klasické latině (latině antického Říma), odklon od středověké (upravené/zjednodušené) latiny

Humanisté tvoří díla v národním jazyce (italština, španělština, francouzština, angličtina, ...)

Reformace

= Sociální a náboženské hnutí v 16. st., které je zaměřeno na reformu středověké katolické církve

V Německu přeložil Bibli do němčiny Martin Luther, vycházel z učení Jana Husa

Ve Švýcarsku působili Ulrich Zwingli a Jan Kalvín

Itálie

  • Dante Alighieri:
    Spisovatel, básník, jazykovědec, lingvista, politik
    Psal milostnou poezii →\to sbírka Nový život
    O řeči lidové = spis o jazykovědě
    O monarchii = politický traktát
    Žil ve Florencii, byl politicky aktivní, jeho život i tvorbu ovlivnila láska k ženě Beatrice a její smrt
    Kvůli svým revolučním názorům musel Florencii opustit

    • Dílo Božská komedie:
      Původní název zněl pouze Komedie, přívlastek "Božská" přidal Giovanni Boccaccio
      Není komedií v dnešním slova smyslu, ale nekončí tragicky, nýbrž spásou duše
      = Alegorický epos o cestě lidské duše za spásou
      Ná 3 části, 100 zpěvů (1 (předzpěv) + 33 + 33 + 33)
      Symbolika čísel: víra v 1 Boha ve 3 osobách
      V díle básník zabloudil v temném lese, ohrožují jej 3 šelmy (smyslnost, pýcha, lakomství)
      V pekle básníka provází Vergilius
      Cesta trvá 6 dní, 7. den jej Vergilius opouští (jako pohan nesmí vstoupit do ráje) a ujímá se ho jeho dívka Beatrice
      Kompozicí je dílo ještě středověké, je psáno tercínou – a, b, a | b, c, b | c, d, c
      Renesanční prvek díla: básník je přímo účasten v díle jako aktivní postava, vyjadřuje individualitu člověka

      Celé psáno v toskánském dialektu italštiny
      Byl ovlivněn Homérovými eposy, eposem Aeneis (autorem je Vergilius)
      Motiv cesty, putování – tímto motivem se inspirovali i např. G. Chaucer – Canterburské povídky, J. Milton – Ztracený ráj, J. A. Komenský – Labyrint světa a ráj srdce

  • Francesco Petrarca:
    Nazýván "Otec humanismu"
    Byl to Ital, žil ve středověku
    Napsal vlastní autobiografii
    Jeho život i tvorbu ovlivnila láska k dívce Lauře a Lauřina smrt
    Kámoš Karla IV.
    Psal latinsky i italsky, svou latinskou tvorbu považoval za hodnotnější

    • Básnická sbírka Zpěvník:
      Zejména básně milostné lyriky, ale také básně národní, vlastenecká a politická lyrika
      Lauru zobrazil jako platonický ideál, zobrazil lásku jako něco osudového a zachytil vlastní vášnivý prožitek tohoto citu
      Mnohé básně jsou psány ve formě sonetu
      Sonet = lyrická báseň, která má 14 veršů – 1. a 2. sloka má každá 4 verše (kvarteta), 3. a 4. sloka má každá 3 verše (terceta)
      Většina básní je psána hovorovou toskánštinou

      Sonetový věnec = cyklus 15 sonetů, poslední verš každého sonetu se stává prvním veršem sonetu následujícího, poslední (15.) sonet je tvořen z prvních veršů všech předcházejících sonetů

  • Giovanni Boccaccio:
    Napsal životopis Danta Alighieriho, přidal do Komedie přívlastek "Božská" a napsal k ní asi 60 komentářů

    • Dílo Dekameron:
      Deka = 10
      = Prozaický soubor novel
      Stal se zakladatelem nového žánru – novela = žánr střední epiky, ve kterém je vždy sledována hlavní dějová linie, typické je poutavé vypravování s přehlednou kompozicí a výraznou pointou
      Všechny novely mají milostné téma
      V díle oslavil radost smyslového života, člověk chce život prožít naplno, realistický vztah ke každodennímu životu
      Jde o rámcovou prózu = soubor na sobě nezávislých novel, které jsou spojeny rámcovým příběhem
      Děj: 10 mladých lidí uteklo před morem z Florencie na venkov, po 10 večerů si vypráví 10 příběhů →\to celkem 100 nezávislých novel, spojuje je venkovské prostředí a večerní čas
      Jednotlivé novely vyjadřují postoj autora život plně prožít
      Ovlivnil i G. Chaucera – Canterburské povídky
      Do češtiny dílo přeložil Hynek z Poděbrad

  • Niccolo Machiavelli:
    Prozaik, historik, politik, diplomat, spisovatel, prostě borec
    Zakladatel politologie

    • Dílo Vladař:
      Přeloženo do všech světových jazyků
      Věnováno Lorenzovi Medicejskému (= panovník Florencie)
      = Politický traktát, ve kterém Machiavelli sní o jednotném a mocném státě, který by byl spravován moudrým a silným panovníkem
      Tento panovník by neměl mít obavu použít jakýchkoliv prostředků, aby zajistil blaho země
      Došel k závěru, že panovník nemá spoléhat na Boha nebo na osud, ale pouze na svůj vlastní rozum
      Machiavellismus = "účel světí prostředky"

Francie

  • François Villon:
    Básník, vystudoval teologii na Sorbonně
    Pohyboval se na okraji společnosti, byl vyhnán z Paříže
    Bývá považován za prvního francouzského prokletého básníka
    Jeho básně jsou velice impulzivní, spontánní, sebekritické, upřímné
    Zakladatel francouzské/villonské balady = lyrická báseň, která má 3 stejně dlouhé sloky s např. 8, 10, nebo 12 verši, čtvrtá sloka (tzv. poslání) má poloviční počet veršů, poslední verš se na konci každé sloky opakuje jako refrén
    V jeho poezii se ještě objevují i středověké motivy, např. zbožnost, vědomí pomíjivosti života

    Dílo:

    • Odkaz (Malá závěť/testament):
      Adresuje básně svým přátelům nebo nepřátelům
      V díle se objevují středověké motivy – motiv smrti, která je všemocná, pomíjivost lidského života, asketický způsob života
      V mnohých básních do popředí vstupuje Villonova rozervanost – na jedné straně krutost, provokace ×\times víra; opojení životem ×\times melancholie, smutek, bolest, zmar
    • Závěť (Velká závěť/testament):
      Pomíjivost lidského života a strach ze smrti
      Mnohé básně mají formu popěvku, mnohdy satirického a provokačního
      Dokáže podat obraz pařížských hospod i paláců – poznal život všech společenských vrstev
      Mnohé básně jsou psány oktosylabem (připomínají středověkou poezii i po formální stránce)

  • François Rabelais [francoá rablé]:
    Byl knězem, lékařem, právníkem, překladatelem z latiny a řečtiny
    Znal několik světových jazyků
    Dílo:

    • Gargantua a Pantagruel:
      O rodině obrů
      Má 5 dílů
      Je to satirický román na středověk i na Rabelaisovu dobu
      Kritika všeho, co se příčí lidskému rozumu a přirozenosti
      Parodie na rytířské romány
      Kritizuje scholastické vzdělání, právnictví, soudnictví, církev, klášterní život
      Vyjadřuje lidový pohled na svět – jednat podle rozumu a logiky

      Používá vulgarismy i latinismy (jazyk všech vrstev společnosti)
      Do češtiny dílo přeložil Jaroslav Vrchlický

  • Michel de Montaigne [mišel de monteň]:
    Byl to filozof, esejista
    Dobře uměl latinsky
    Zakladatel nového žánru – esej: je založena na úvahovém slohovém postupu, autor by měl esejí do oboru přinést něco nového
    Dílo:

    • Eseje:
      Je to filozofické dílo, hledá v něm smysl života, nalézá ho v sobě samém, v přirozenosti člověka
      Zabývá se více tématy: politikou, společností, výchovou, přátelstvím, důraz klade na rozum
      Vzbudily zájem o otázky psychologismu, v popředí stojí silné individuum, které spoléhá pouze na svůj vlastní rozum
      Nedůvěřuje rozumu naplno, kritizuje renesanční myšlení, uvědomuje si omezenost lidského myšlení

Španělsko

16. a 17. st.: Zlatý věk španělského písemnictví

  • Miguel de Cervantes y Saavedra:
    Básník, prozaik, dramatik

    • Důmyslný rytíř don Quijote de La Mancha:
      2. nejpřekládanější dílo do světových jazyků

      = Parodie na středověké rytířské, dobrodružné i utopické romány
      Hlavní hrdina don Quijote je poblázněný četbou rytířských románů, obleče se do kostýmu středověkého rytíře a jde odstraňovat nespravedlnost ze světa
      Don Quijote osedlá svého koně Rocinanta a touží získat srdce dívky Dulciney
      Jeho protikladem je jeho služebník Sancho Panza – uznává pouze přízemní hodnoty, jen to, co má užitek
      Don Quijote jde bojovat s větrnými mlýny, vidí v nich zlé obry, bojuje za své ideály, dokáže měnit lidi ve svém okolí, je zbožný

Anglie

  • William Shakespeare:
    Básník a dramatik
    Největší znalec Shakespeara v ČR je Martin Hilský
    Narodil se ve Stratfordu nad Avonou
    Působil v divadle The Globe
    Po požáru divadla v roce 1613 se vrací zpět do Stratfordu
    Psal zejména sonety – založil anglický (alžbětínský) sonet – má 3 sloky 4veršové a 1 sloku 2veršovou
    3 období tvorby

    1. Období (do roku 1600):
      Psal zejména komedie
      Komedie: Zkrocení zlé ženy, Komedie plná omylů, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské
      Náměty čerpal z anglických dějin (např. trilogie Jindřich IV., Jindřich V. a Jindřich VI., dále Richard II. a Richard III.) a také z antiky (Julius Caesar)
      Do tohoto období také spadá tragédie Romeo a Julie
    2. Období (1601–1608):
      Psal zejména tragédie
      Tragédie: Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth
    3. Období (1609–1616):
      Psal tragikomedie a hry s pohádkovými náměty
      Divadelní hry: Zimní pohádka, Bouře
      Do tohoto období patří i jeho sonety
      Ve svém díle ruší jednotu místa, času a děje
      Hrdinové jsou nositelé kladných i záporných vlastností
      Každá jeho hra mísí prvky komické a tragické, mísí prózu s veršem
      Píše blankversem = nerýmovaný pětistopý jambický *verš
      Jeho hry obsahují silné, emancipované ženy, postavy jsou schopné a jsou schopny určovat vlastní osud

  • Geoffrey Chaucer:
    Básník a dramatik
    Velice úspěšný ve své době, působil na královském dvoře, hodně cestoval, zamiloval si zejména Florencii
    Spisovatelé, se kterými se znal: Dante, Petrarca, Boccacio
    Byl ovlivněn francouzskou středověkou milostnou poezií (kurtoazní lyrika), italskou renesanční literaturou
    Dílo:

    • Canterburské povídky (podle Canterbury):
      = Rámcový sborník povídek psaný veršovanou formou
      Dílo psáno chaucerovskou/královskou strofou/slokou – má pevnou strukturu, strofa má celkem 7 veršů s rýmovým schématem a, b, a, b, b, c, c
      29 poutníků putuje z Londýna do Canterbury ke hrobu světce Thomase Becketta, který je zachránil před morovou epidemií
      Původně měl každý poutník vyprávět 4 příběhy, nakonec bylo však napsáno jen asi 23–24 příběhů
      Mezi poutníky jsou lidé všech společenských vrstev, Chaucer zobrazil konkrétní lidi v reálném prostředí
      Poprvé v dějinách anglického písemnictví v díle vystupuje samotný autor jako kronikář celé pouti
      Poutníci vyprávějí v různých žánrech: bajka, pohádka, legenda, kázání, parodie