Středověká literatura

Středověká literatura

Od 5. st. do 15. st.

Ve 4. st. n. l. císař Konstantin Veliký na Nikajském koncilu (325 n. l.) zrovnoprávnil křesťanství

1. Východní/byzantská $\rightarrow$ řecká vzdělanost
2. Západní/římská vzdělanost

Trojí lid: duchovní, páni, poddaní

Smysl člověka je dán vztahem k Bohu

Umění: románské (rotundy, ...), gotické (katedrály, ...)

Hudba: Gregoriánský chorál

Národní středověká literatura, alegorie

Centrem vzdělanosti byly kláštery

Duchovní literární žánry

• Lyrika $\rightarrow$ duchovní písně, modlitby
• Epika $\rightarrow$ legenda
• Drama $\rightarrow$ náboženské/liturgické drama

Světské literární žánry

• Lyrika $\rightarrow$ milostná/kurtoazní lyrika
• Epika $\rightarrow$ rytířské eposy
• Drama – vzniká z náboženského dramatu

Potulní pěvci

• Jižní Francie $\rightarrow$ trubadúři
• Severní Francie $\rightarrow$ truvéři
• Německo $\rightarrow$ minnesängři
• Anglie $\rightarrow$ minstrelové

Hrdinské/rytířské eposy

Hlavní postavou je světec/rytíř

• Anglie $\rightarrow$ Beowulf
• Francie $\rightarrow$ Píseň o Rolandovi
• Španělsko $\rightarrow$ Píseň o Cidovi
• Německo $\rightarrow$ Píseň o Nibelunzích
• Rusko $\rightarrow$ Slovo o pluku Igorově

Středověká literatura na našem území

Jazyky: staroslověnština, latina, čeština

1. Staroslověnská literatura

Velká Morava – 9. st.

Jihoslovanský jazyk, pouze liturgický/náboženský/literární

863: Příchod Konstantina a Metoděje (= věrozvěstové) na Velkou Moravu, jejich úkol: zreformovat slovanské křesťanství

Konstantin vytváří písmo hlaholici, později vzniká cyrilice

Texty:

• Přeložené:
  Z řečtiny, latiny

  • Náboženské:
    Starý zákon, Nový zákon (z řečtiny)
    Kyjevské listy (z latiny): Nejstarší dochovaný slovanský rukopis – modlitby určené ke mši
  • Právnické:
    Nomokánon = slovník církevně-právních předpisů
    Zakon sudnyj ljudem
    Přeloženy Metodějem

• Původní:
  Sepsány ve staroslověnštině

  • Proglas:
    = Veršovaná předmluva k překladům evangelií
    110 veršů
    Sepsal Konstantin
    Oslavuje přijetí křesťanství v jazyce srozumitelném pro Slovany
  • Život Konstantina-Cyrila:
    Autorem je pravděpodobně Metoděj
    Obhajoba staroslověnštiny
    Popisuje Konstantinův život, jeho studium a misijní působení
    Útočí proti trojjazyčníkům (= zastáncům toho názoru, že Bible může existovat pouze v hebrejštině, řečtině a latině)
  • Život Metoděje
    Moravsko-panonské legendy = Život Konstantina-Cyrila a Metoděje

Legenda = epický středověký žánr popisující život, působení, zázraky a umučení světců, má i výchovný účel

Po zániku Velké Moravy se politické a kulturní centrum přesouvá do přemyslovských Čech

Po smrti Metoděje staroslověnskou liturgii udržují jeho žáci

973: Založeno pražské biskupství

1080: Papež zakazuje staroslověnskou liturgii

Sázavský klášter – založen sv. Prokopem

1097: Definitivní zákaz a zánik staroslověnské liturgie

• Hospodine, pomiluj ny:
  Naše nejstarší dochovaná píseň
  Staroslověnský původ
  $8$ veršů
  Autorství připisováno sv. Vojtěchovi
  Zpívána při zvláštních příležitostech, také slouží jako státní hymna
  Autor prosí o základní životní potřeby – spasení, úroda, mír

• První legenda o sv. Václavovi:
  = Život sv. Václava
  Ve staroslověnštině

• Druhá legenda o sv. Václavovi:
  = Kniha o rodu a utrpení sv. Václava
  Umělecky propracovanější než 1. legenda
  Typické znaky středověké legendy – upuštění od historických reálií, důraz kladen na zázraky

2. Latinská literatura

11. – 13. st.

• Kristiánova legenda:
  Latinsky psaná legenda o sv. Václavovi
  Psána na podnět sv. Vojtěcha
  Objevil ji až jezuita B. Balbín v 17. st.
  Autor: pravděpodobně Christianus – bratr sv. Vojtěcha (Gaudentius/Radim)
  = Život a umučení sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily
  Kontrast světa pohanského (Drahomíra, Boleslav) a křesťanského (Ludmila, Václav)
  Obhajuje staroslověnskou kulturu, český stát je vnímán jako nástupnický stát Velké Moravy
  Pochází z konce 10. st.

  ---

  15. 12. 2021

• Kronika česká:
  Napsal Kosmas ve 12. st.
  Historiografie
  Psána latinsky
  Líčí historii od počátku českých dějin až do roku 1125
  Kosmas byl nesmírně vzdělaný, hodně cestoval, byl znalcem literatury
  Líčí i mýtické dějiny – příchod praotce Čecha, Krokovy dcery, ...
  3 části:

  1. Bájivé podání starců:
     Vychází z ústní lidové slovesnosti
  2. Podání hodnověrných svědků:
     ÚLS + písemné prameny + vlastní zkušenosti
  3. To, čeho byl sám svědkem:
     Vychází z vlastních zkušeností

  Funkce: umělecká, vědecká
  Zahrnuje latinské bohoslužby, staroslověnská historie (např. osudy Sázavského kláštera) není zahrnuta

• Pokračovatelé Kosmovi:

  • Kanovník vyšehradský:
    Popsal historii v letech 1126 – 1142
  • Mnich sázavský:
    Popsal a doplnil Kosmovu kroniku o osudy sázavského kláštera
  • Pražský kanovník Vincentius:
    Letopis Vincenciův: 1140 – 1167
  • Jarloch/Gerlach:
    Opat kláštera z Milevska
    Letopis Jarlochův: 1167 – 1198

Kosmas měl přezdívku Český Herodotos (vymyslel František Palacký)

Kosmova kronika byla velice vlastenecká

• Zbraslavská kronika:
  Ze 14. století
  Pojmenována podle Zbraslavi u Prahy
  Líčí české dějiny od doby vlády posledních Přemyslovců po nástup Lucemburků
  Původní koncepce je dílem zbraslavského mnicha Ota, finální podobu dílu dal Petr Žitavský
  Nešlo o vylíčení historie v dnešním pojetí, ale spíše o příklady dobrého/špatného jednání v minulosti
  Klade velký důraz na morální hodnocení zachycených událostí

• Náboženské/liturgické drama:
  Spjato s náboženskými obřady, při nichž se v kostelích připomínalo narození a zmrtvýchvstání Ježíše Krista
  Dialogy jsou zčásti zpívané v latině, rozdělené do hlasů
  Vzniklo z církevních slavností = officií

  • Návštěva božího hrobu / Svatojiřské officium:
    12. – 13. st.
    Autoři čerpali z evangelií z Nového Zákona
    Spjato s Velikonocemi

3. Česky psaná literatura

Od 1. pol. 13. do počátku 15. st.

Zpočátku glosy = česky psaná slova v latinských textech, poprvé ve 12. st.

Nejstarší česky psaná věta pochází ze 13. st.

1. Duchovní literatura:

   • Lyrika:
     $\to$ písně, modlitby

     • Svatý Václave, vévodo české země:
       Nejstarší česky psaná literární památka
       = Duchovní píseň
       Pochází z 12. st., ale byla zapsána až ve 2. pol. 14. st.
       S písní Hospodine, pomiluj ny patřila ke slavnostním příležitostem
       Původně měla 3 sloky, obsahuje rýmy a epiteta – je propracovanější než Hospodine, pomiluj ny
       Dnes má 8 nebo 9 slok
       Prosí se o blaho posmrtné
     • Ostrovská píseň
     • Kunhutina modlitba:
       Z počátku 13. st.
       Napsána pro Kunhutu, dceru Přemysla Otakara II.
       Zpracovává eucharistické téma
       Eucharistie = přijímání chleba a vína (Kristova těla a krve)
       Propracovaná – obsahuje eufonii, aliteraci, ...
     • Buoh všemohucí
     • Jezu Kriste, ščedrý kněže

     Nový žánr duchovní lyriky: spor – např. Spor duše s tělem – duše a tělo vedou rozhovor, kdo může za hříchy

     ---

     20. 12. 2021

   • Epika
     2. pol. 14. st.
     Legendy
     2 díla duchovní veršované epiky:

     • Legenda o sv. Prokopu:
       Autor: neznámý (obvykle to bývali církevní hodnostáři)
       Latinská předloha, autor čerpal z latinské předlohy Vita maior (= velký život)
       Je prostší po stylistické stránce, není tak náročná
       Líčí celý život sv. Prokopa, od narození po smrt
       Je zde zdůrazněno slovanství sv. Prokopa, fiktivní vyhnání Němců ze Sázavského kláštera (posmrtný zázrak) $\to$ slovanství a vlastenectví
       Zájem o svatoprokopské legendy inicioval Karel IV. – chce podpořit slovanství

     • Život sv. Kateřiny:
       Autor: neznámý (nejspíše někdo z okruhu Karla IV.)
       Sv. Kateřina Alexandrijská je patronkou Karlovy univerzity, Karla IV., škol
       Její ostatky jsou uloženy na hoře Sinaj
       Má latinskou předlohu
       Patří k umělecky nejnáročnějším a nejpropracovanějším textům české středověké literatury
       Přes 3 500 veršů
       Zpracován exotický/cizokrajný námět
       Vypráví o pohanské princezně Kateřině, ve snu se zamilovala do Ježíše Krista a přijala křest $\Rightarrow$ v učené diskuzi přesvědčila o významu křesťanství 50 pohanských mistrů (i manželku pohanského krále)
       Král ji nechá rozlámat na kole – zemře mučednickou smrtí

       1. 2. Kateřinin sen – Ježíš je vyzobrazen jako mladý, krásný muž, je zde vyzobrazena nádherná komnata, ve které probíhají zásnuby
       2. Kateřinino bičování – Mystická (duchovní) erotika, Kateřina je schopna pro Krista i položit život $\to$ největší láska s sebou nese i největší utrpení, ale je schopna to snést
          Různé stupně lásky:
          1. Bílá $\to$ čistota, nevinnost
          2. Černá $\to$ smrt
          3. Zelená $\to$ život, síla, naděje
          4. Modrá $\to$ věrnost, čistota, moudrost
          5. Žlutá (zlatá) $\to$ boží přítomnost, světlo, slunce, věčnost
          6. Červená $\to$ krev, láska, vášeň, oheň

       Psána pravidelným osmislabičným veršem = oktosylab

   ---

   5. 1. 2022

2. Světská literatura:
   Laicizace literatury – od 13. do 14. st. – duchovenstvo ztrácí výsadní postavení v literatuře, do literatury vstupuje šlechta, měšťané, s nimi také čeština
   Důkazem laicizace jsou díla s rytířskou tématikou – vznikají rytířské hrdinské eposy ve všech národních literaturách
   $\to$ Hrdinský (rytířský) epos

   • Alexandreida:
     Napsána česky na počátku 14. st.
     Dílo má několik variant, dochovalo se ve zlomcích
     Hlavním hrdinou je Alexandr Veliký – je zobrazen jako dokonalý rytíř, který se jako hluboce věřící člověk zúčastní křížových výprav proti pohanům
     Autor je neznámý, pravděpodobně vyšší šlechtic, který znal dobře poměry na dvoře Přemysla Otakara II. (mohl to být i on sám)
     Dílo je psáno oktosylabem
     Vzorem byla latinsky psaná Alexandreida, kterou napsal Francouz Qualter Castellionský (napsaná 12. st.)
     Dalším vzorem byla německy psaná Alexandreida, kterou napsal Němec Ulrich z Etzenbachu (napsaná v 13. st.)
     Text je velice vlastenecký

   • Dalimilova kronika:
     Český psaná veršovaná kronika z počátku 14. st.
     Autor je neznámý, pravděpodobně nižší šlechtic – v 18. st. se tato anonymní kronika přejmenovala na Dalimilovu kroniku, Josef Dobrovský text analyzoval a došel k závěru, že autor není Dalimil $\to$ kronice se říká "Kronika tak řečeného Dalimila"

     ---

     12. 1. 2022

     3 500 veršů
     Dochovala se celá
     Začíná v časech biblických, obsahuje české pověsti (praotec Čech, Krok, Libuše, život prvních světců), končí nástupem Jana Lucemburského na trůn
     Bezrozměrný verš

     ---

     17. 1. 2022

     Autorovi nešlo o vylíčení českých dějin ve smyslu historiografickém, ale o dosažení určitých politických cílů
     Příběhy se mají stát pobídkou k uvědomělému češství – kronika je velice vlastenecká, je založena proti Němcům

   Od 2. pol. 14. st. se vyvíjí také milostná a satirická tvorba – autoři jsou žáci
   Světská milostná poezie je spojena s tzv. dvorským/kurtoazním pojetím lásky – láska má spíše charakter bolesti, je nemocí, není naplněna, častý je motiv soka/klevetníčka – objevuje se v žánru alby (= loučení milenců za ranního rozbřesku = "svítáníčka")

   ---

   26. 1. 2022

   Hry byly původně věnovány buď Velikonocím, nebo Vánocím, hrály se v kostele latinsky
   Postupně se začaly objevovat záležitosti světské, vulgarismy $\to$ hry ze začaly hrát před kostelem

   • Mastičkář:
     40. léta 14. st.
     Parodie náboženského/liturgického dramatu, autor znevažuje duchovní literaturu a zesměšňuje život prodavačů šarlatánů, kteří se vydávají za lékaře
     Autor je neznámý (nejspíš to byl žák $\to$ vagantská poezie), má asi 431 veršů
     Byl vložen jako mezihra/interludium do Hry tří Marií (chtějí balzamovat Ježíšovo tělo a koupit vonné masti)
     Hlavní postava, mastičkář, na trhu prodává masti, vychloubá se jejich účinky,
     Má dva pomocníky – Rubín a Pustrpalk
     Hra obsahuje řadu vulgarismů a slov z němčiny
     Rubín se před svým pánem přetvařuje
     Hra obsahuje i motiv zesnulého Izáka
     Masti pocházejí z Míšně, z Náchoda, z Dobrušky
     Účinky mastí: ženě narostou ňadra, pomáhají proti slepotě, hluchotě, parazitům, zimnici
     Literární druh: drama, žánr: satira

   • Hradecký rukopis:
     Soubor 11 duchovních a světských satirických a mravokárných skladeb
     Kritika společenských vad a nedostatků, např. ve skladbách Satiry o řemeslnících a konšelích (sedm textů pojatých jako kázání, kritika různých povolání) a Desatero kázanie božie (kritika šlechtické společnosti a církve)
     Objevil v Hradci Králové Josef Dobrovský
     Pravidelný osmislabičný verš
     Obsahuje Legendu o sv. Prokopu a první českou bajku O lišce a džbánu

   • Podkoní a žák:
     Veršovaná satirická skladba z konce 14. st.
     Autorem byl asi potulný žák = vagant
     Parodie středověké univerzitní disputace – využívána při výuce filozofie
     Patří k tzv. žákovské (vagantské) poezii
     Hádka mezi podkoním (panským sluhou) a žákem, kdo je významnější, oba jsou však bezvýznamní (autor nikomu nestraní), příběh končí bitkou

• Předchůdcem mistra Jana Husa byl Tomáš Štítný ze Štítného:
  Spisovatel, kazatel, překladatel
  Zakladatel české odborné prózy
  Studoval na pražské univerzitě, ale byl to laik (byl pouze zeman)
  Už Karel IV. pozval do Čech na konci 14. st. Konráda Waldhausera, protože docházelo k rozkolu mezi teorií a praxí církve
  Byl žákem Jana Milíče z Kroměříže – kazatel a předhusitský reformátor, byl nařčen z kacířství
  Pojednával o zásadách křesťanského života, řešení mravoučných a náboženských otázek, i praktická stránka života
  Užívá češtinu i ve filozoficko-náboženských dílech $\to$ zpřístupnil náboženské vzdělání široké veřejnosti
  Dílo:
  • Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
    Soubor traktátů zaměřených na náboženské otázky i každodenní život
    Např. O hospodáři, hospodyni a čeledi, O vieře, o naději a o milosti
  • Řeči besední:
    Složitější otázky věrouky ve formě rozhovoru otce a dětí
    Srozumitelný laické veřejnosti, má však i umělecké kvality
    Využití rčení, přísloví, konkrétních příkladů ze života
  • Řeči nedělní a sváteční:
    Úvahy na motivy evangelií
  • Knížky o šašiech:
    Vzniklo z latinské předlohy
    Motiv šachových figurek – alegorie na vztahy mezi lidmi ve společnosti

Literatura v době husitské

Počátek 15. st. – 60. a 70. léta 15. st.

V jiných částech Evropy byla už rozšířena renesance a humanismus, v Čechách probíhá období společenských nepokojů $\to$ nevzniká zábavná literatura, nevznikají umělecky náročná díla

Agitace = přesvědčování, apologetika/obrana, polemika

Čeština pronikla i do bohoslužby

Literatura poukazuje na aktuální společenské dění

Traktát = poučení o otázkách filozofických a náboženských, byl psán vytříbeným uměleckým jazykem

• Jan Hus (asi 1371 – 1415):
  Římskokatolický kněz, kazatel, pedagog, náboženský myslitel a reformátor
  Stal se mistrem (dnes magistr), byl nesmírně vzdělaný
  Kritizoval náboženský úpadek společnosti, zhýralost kněží
  Jeho myšlenky měly vliv na růst radikálního smýšlení lidí $\to$ husitská revoluce (po Husově smrti)
  Prosadil Kutnohorský dekret (1409) $\to$ hlasovací právo o akademických záležitostech na pražské univerzitě je upraveno ve prospěch Čechů ($3 : 1$)
  Stal se rektorem pražské univerzity
  Byl ovlivněn názory Jana Viklefa
  Od roku 1402 kázal česky v Betlémské kapli (byla masově navštěvována, pojala až $20 \space 000$ lidí)
  V roce 1412 odsoudil prodej odpustků, papeže nazval Antikristem $\to$ papež na něj uvalil klatbu $\to$ Hus kázal na venkově
  V roce 1414 odjel na koncil do Kostnice, nedostal možnost obhájit své myšlenky, byl zde 6. července 1415 upálen
  V roce 1416 byl upálen i jeho žák Jeroným Pražský
  Psal latinsky pro učené publikum a pro zahraničí, česky pro laickou veřejnost
  Díla psal formou traktátů
  Latinsky psaná díla:

  • O církvi / De ecclesia (1413):
    Dívá se na církev jako na neviditelné společenství, jehož hlavou je Kristus/Bůh a ne papež – odmítá autoritu papeže
    Členem církve je pouze ten, kdo nespáchal těžký hřích
    Křesťan nemusí poslouchat příkazy, které jsou v rozporu s Biblí
    Otevřené útoky na Jana Husa byly hlavně kvůli tomuto spisu

  • O šesti bludiech

  • O českém pravopise (De orthographia bohemica):
    Reforma českého pravopisu
    Nahradil pravopis spřežkový pravopisem diakritickým $\to$ zjednodušil český pravopis
    Např. $czs \to \dot{c}$, v 16. st. $\dot{c} \to č$ – nabodeníčko krátké = háčky nad souhláskami, nabodeníčko dlouhé = čárky nad samohláskami

  ---

  7. 2. 2022

  Česky psaná díla:

  • Knížky o svatokupectví:
    Hus otevřeně kritizuje celou společnost – všechny, kdo se na svatokupectví podílejí – nejen církevní hodnostáři, ale např. i světští panovníci
    V závěru knihy přináší Hus řešení:

    1. Trestání svatokupců
    2. Volba kněží z nejspravedlivějších lidí
    3. Veřejná kontrola církevní správy

  • Dcerka:
    Psáno formou traktátu, věnuje pozornost výchově žen
    Husovým ideálem je vztah mezi mužem a ženou

  • Výklad Viery, Desatera a Páteře:
    Viera $\to$ vyznání víry
    Desatero $\to$ Desatero boží
    Páteř $\to$ modlitba Otče náš

  • Postila:
    = Soubor nejvýznamnějších Husových kázání a myšlenek

  • Dopisy/Listy z kostnického vězení:
    Napsal v Kostnici
    Prosí jednotlivé společenské vrstvy, aby plnily své povinnosti, měly se rády, žily ve spravedlnosti, poznaly pravdu (Boha), ...

Jistebnický kancionál

20. léta 15. st.
Sborník husitských duchovních, válečných a agitačních písní
U mnohých písní není uvedeno autorství, pouze u některých je jméno Jan Hus nebo Jan Čapek (husitský kněz působící v Táboře)

V 19. st. tento sborník objevil student gymnázia Leopold Katz
Obsahuje i překlady latinských liturgických písní (např. Buoh všemohucí)
Nejznámější písně:

• Ktož jsú boží bojovníci – vyjadřuje myšlenku, že husitská pravda je pravda boží, stala se hymnou husitského hnutí
• Povstaň, povstaň, veliké město pražské

• Vavřinec z Březové:
  Autor básnických skladeb zařazených do tzv. Budyšínského rukopisu (nalezen v německém městě Bautzen)
  Básnické skladby z Budyšínského rukopisu:

  • Hádání Prahy s Kutnou Horou:
    Města jsou vyobrazena jako hádající se ženy
    Praha (husitská) vede spor s Kutnou Horou (katolická), soudce je Kristus
    Kutná Hora je vyobrazena jako starší, nepůvabná žena
    Nakonec vyhrává husitská Praha
  • Žaloba Koruny české
  • Porok (= domluva, výtka):
    Výtky českým pánům, kteří přijali Zikmunda za českého krále
    Další básnická skladba:
  • Píseň o vítězství u Domažlic:
    Oslavuje husitské vítězství v bitvě u Domažlic
    Obsahuje znění 4 pražských artikul = husitský program, na kterém se shodli jak umírnění (pražané), tak radikální (táborité) husité
    Znění 4 pražských artikul:
    1. Možnost přijímání podobojí (krve i těla páně)
    2. Svobodné hlásání slova božího
    3. Trestání smrtelných hříchů
    4. Církev má být zbavena světského majetku a slávy

  Třetí dílo:

  • Husitská kronika:
    Psána latinsky
    Hájí právo umírněných pražanů, líčí období 1414–1421 (husitských válek)

Nejvýznamnější husitský kazatel (kromě Jana Husa): Jan Želivský

• Petr Chelčický:
  Psal díla ve formě traktátu
  Byl nižší šlechtic, sám autor se nikdy nepodepsal jako "Petr Chelčický"
  V jednom z traktátů je jeho jméno zašifrováno jako RTEP (Petr)
  Nestudoval na univerzitě, snažil se studovat celoživotně – byl samouk
  Četl spisy Štítného, Viklefa i Husa
  Svá díla psal pouze česky, jeho znalost latiny byla omezená
  Dílo:

  • O boji duchovním:
    Petr Chelčický došel k závěru, že člověk nemá právo čelit zlu opravdovým bojem, uznával pouze boj duchovní – byl to pacifista
  • O trojiem lidu:
    = Alegorické dílo odmítající středověké dělení společnosti na duchovní, pány a poddané
  • Postila:
    Snažil se v ní objasnit své učení
  • Sieť viery pravé:
    Vychází z biblického příběhu o tom, že apoštol sv. Petr loví budoucí křesťany, také vychází z Ježíšova zázračného nakrmení mnoha lidí několika rybami
    Tvrdí, že pravá křesťanská víra je záchrana, bezpečí
    Moře symbolizuje hříšný svět
    Ryby symbolizují křesťany
    Velryby symbolizují 2 největší hříšníky – císař Konstantin a papež Silvestr
    Ryby a velryby jsou uloveny sítí, ryby (praví křesťané) v síti zůstanou, velryby (císař a papež) síť trhají a potopí se do moře

  Učením Petra Chelčického (mírumilovnost, rovnost lidí, láska) byl ovlivněn např. L. N. Tolstoj nebo T. G. Masaryk
  Na učení Petra Chelčického navázala v roce 1457 nová církev pod vedením Řehoře Krajčího – Jednota bratrská
  Jan Ámos Komenský byl posledním biskupem Jednoty bratrské u nás (byl vyhnán)