Eukaryotická buňka

Velikost: 10 až 100 mikrometrů

Rozličný tvar (záleží na funkci)

Složitější než bunka prokaryotická

Může vytvářet mnohobuněčné organismy

Tvoří organismy v doméně eukarya: Chromista, Prvoci, Rostliny, Houby, Živočichové

Stavba

Buněčná stěna

Typická pro rostlinné buňky a buňky hub

Složená z celulosy a amorfní hmoty (hemicelulosa, pektiny, bílkoviny, ...)

Tvoří tuhý obal buňky = mechanická ochrana

Je permeabilní (propustná)

  • Primární (u mladých buněk) – roste do plochy
  • Sekundární (u nerostoucích buněk) – roste do šířky = tloustne apozicí

Neztloustlá místa = tečky (průchod plasmodesmů)

Inkrustace = ukládání organických látek do buněčné stěny

Impregnace = ukládání anorganických látek do buněčné stěny

Cytoplazmatická membrána

Odděluje vnitřní obsah buňky od vnějšího prostředí

Je semipermeabilní (= polopropustná)

Složení: dvojitá vrstva fosfolipidů, bílkoviny

Tzv. fluidní mozaika

Transport látek přes cytoplazmatickou membránu

  1. Pomocí přestavby CM:

    • Exocytóza (ven)
    • Endocytóza (dovnitř):
      • Pinocytóza (kapalné látky)
      • Fagocytóza (pevné látky)

  2. Aktivní transport:

    Pomocí bílkovinných přenašečů v CM

    Spotřebovává energii

  3. Pasivní transport:

    • Difúze
    • Osmóza

Buňka v prostředí hypertonickém →\to plasmolýza

Plazmolyzovaná buňka v prostředí hypotonickém →\to deplazmolýza

Plazmoptýza = prasknutí buňky v silně hypotonickém prostředí

Buněčné jádro

Chráněné dvojitou membránou

Jaderné póry = otvory uvnitř dvojité membrány, kterými může m-RNA proniknout ven

Uvnitř jádra je tzv. jaderná šťáva, nejvýznamnější složkou je chromatin

Chromatin se skládá z DNA a histonů

Neaktivní DNA se spiralizuje kolem histonů

Eukaryotická buňka má lineární molekuly DNA

Při buněčném dělění tvoří DNA chromozómy

Chromozóm má 2 ramena (jedno delší než druhé) a centromeru (primární zaškrcení), na delším ramenu má i sekundární zaškrcení (tzv. satelit)

Při dělení chromozómů se chromzóm rozdělí na 2 chromatidy = 2 kopie DNA

Karyotyp = soubor chromozómů

Telomera = konec chromozómu

Somatické chromozómy jsou diploidní (2n), gamety jsou haploidní (1n)

Mitochondrie

2 membrány

Semiautonomní organely = mají dvojitou membránu, vlastní DNA a ribozómy

Energetické centrum buňky – dýchací řetězec (na tzv. kristách), Krebsův cyklus (v tzv. matrix)

Tvorba ATP (adenosintrifosfát) – makroergní sloučenina = schopna hromadit a uvolňovat E v rámci buňky

Plastidy

Pouze v rostlinné buňce

2 membrány

Semiautonomní organely

Dělení podle obsahu barviv (rozpustná v tucích):

  • Chloroplasty (zelené – chlorofyl):

    Vnitřní membrána tvoří tzv. thylakoidy, ty se skládají a tvoří grana

    Vlastní hmota chloroplastu: stroma – obsahuje vlastní chloroplastovou DNA (cpDNA)

    Funkce: fotosyntéza

  • Chromoplasty (červené až žluté – karoteny, xantofyly)

  • Leukoplasty (bezbarvé) – zásobní funkce:

    • Amyloplasty (škrob)
    • Proteinoplasty (bílkoviny)
    • Elaioplasty (tuky)

Endoplazmatické retikulum

Navazuje na jádro

Pomocí plazmodezmů prochází z buňky do buňky, navazuje na perinukleární prostor

Drsné ER má ribozómy →\to proteosyntéza

Hladké ER nemá ribozómy →\to syntéza lipidů a polysacharidů

Golgiho aparát

= Soubor váčků propojených kanálky (podobný ER, ale nikdy nenese ribozomy), jednomembránová organela

V buňce bývá rozptýlené nebo s váčky propojenými do tzv. diktyozomů

Na okraji odškrcování vezikulů →\to samostatné kulovité organely – lysozomy a cytozomy

Postsyntetická úprava produktů z ER

Podílí se na transportu látek v buňce

Ribozomy

Volně v cytoplazmě nebo na povrchu endoplazmatického retikula

Chemické složení: ribozomální RNA (rRNA) a bílkoviny

Kulovité útvary tvořeny dvěma podjednotkami (velká a malá)

Větší než u b. prokaryotické (vyjadřujeme sedimentační jednotkou S = Swedberg) – prokaryotický ribozom: 70 S, eukaryotický ribozom: 80 S

Funkce: tvorba – syntéza bílkovin (proteosyntéza)

Lysozomy

Drobné kulovité útvary přítomné pouze v živočišných buňkách

Vznikají odškrcováním z GA, jednomembránové organely

Obsahují hydrolytické enzymy - jsou důležité pro buněčné trávení

Primární a sekundární lysozom: viz buněčný transport

Cytozomy

Váčky vznikající odškrcováním GA

Mají různý obsah a tím pádem i různou funkci

  1. Peroxizomy – rozkládají peroxid vodíku i jiné toxické látky
  2. Glyoxyzomy – přeměňují tuky na cukry

Pro útvary kulovitého tvaru s různou funcí (lysozomy, cytozomy) používáme někdy název vezikulární útvary (patří zde i vakuola)

Vakuola

Výskyt: pouze v buňkách rostlin a hub

Stavba:

  1. Krytá membránou – tzv. tonoplast (jednomembránová organela)

  2. Uvnitř tzv. buněčná šťáva, která obsahuje:

    • Vodu
    • Cukry, organické kyseliny, třísloviny
    • Ionty solí
    • Barviva rozpustná ve vodě – např. antokyany = barviva, které reagují na pH prostředí (v kyselém jsou červené, v zásaditém modré, v neutrálním fialové)

Počet: mladá rostlinná buňka velký počet; postupně splývají, až splynou v 1 centrální vakuolu

Centrální vakuola je někdy tak velká, že utlačí obsah buňky k buněčné stěně

Vakuom = soubor vakuol v buňce