Oběhová soustava člověka

Oběhová soustava obratlovců: venózní srdce (u ryb, paryb) $\to$ srdce obojživelníků a plazů (2 síně, 1 komora) $\to$ srdce ptáků a savců (2 síně, 2 komory)

Srdce

Latinsky cor, řecky cardia

Umístěno uprostřed, kvůli asymetrii vyčnívá do levé strany

Hmotnost: cca 300 g

3 vrstvy: epikard, myokard, endokard

Krevní oběh: horní a dolní dutá žíla $\to$ pravá síň $\to$ pravá komora $\to$ plicní tepna / plicnice $\to$ plíce (okysličení krve) $\to$ plicní žíly $\to$ levá síň $\to$ levá komora $\to$ aorta

Další části srdce: poloměsíčité chlopně, trojcípá chlopeň (na pravé straně), dvojcípá chlopeň (na levé straně)

Věnčité (koronární) tepny – vedou z počátku aorty, návrat přímo do pravé komory

2 aktivity srdce: systola (stah/kontrakce), diastola (ochabnutí)

2 nervové ganglie řídící činnost srdce: sinoatriální uzel, atrioventrikulární uzel

Kardiovaskulární centrum = skupina neuronů v prodloužené míše

Sympaticus – mediátor: noradrenalin

Parasympaticus

Cévy

3 typy: tepny (artérie), žíly (veny), vlásečnice (kapiláry)

Tepny vedou krev od srdce (velký tlak), žíly do srdce (malý tlak)

Ve velkých žilách jsou kapsovité chlopně – zajišťují správný pohyb krve

Cyklické otevírání a uzavírání kapilár – vysoce koordinované, řízené z center regulujících činnost hladkých svalů

Velký krevní oběh: hlava a horní končetiny $\to$ plicní oběh $\to$ trávicí trakt $\to$ ledviny $\to$ dolní končetiny

U dětí je oválné okénko = plicní tepna je spojena s aortou

Lymfatický systém

Lymfa (míza) = mažloutlá tekutina podobná plazmě

Ucpání způsobuje otoky

Krevní buňky

• Erytrocyt
• Krevní destičky
• Bazofil
• Eozinofil
• Neutrofil
• Monocyt
• Dendritická buňka
• B lymfocyt
• T lymfocyt
• NK buňky

Erytrocyty

= Červené krvinky

Nejběžnější krevní buňka, nejpočetnější krevní složka

U savců bez jádra a organel

Kruhový bikonkávní tvar

Obsahují hemoglobin (1 erytrocyt má 265 mil. molekul hemoglobinu)

Funkce: přenos dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi

Vznikají ve slezině a v játrech

Rozkladem vzniká bilirubin $\to$ barva žluči a stolice

Vázáním kyslíku na hemoglobin vzniká oxyhemoglobin

Fyziologický roztok = 0,9% roztok NaCl

Hemolýza = rozpad erytrocytu – způsoben např. hadím uštknutím (hemotoxický jed)

Leukocyty

= Bílé krvinky

Typy: lymfocyt, monocyt, eosinofil, basofil, neutrofil

Vždy obsahují jádro

Jejich množství v krvi kolísá

Obvykle cca 8 mld. na litr krve

Funkce: obranné reakce

Améboidní pohyb

Průchod stěnou kapilár (diapedéza)

Dělení podle obsahu barvitelných zrnek v plazmě na granulocyty a agranulocyty

Granulocyty

Obsahují barvitelná granula

Dělení podle pH:

• Neutrofilní:

  Nejpočetnější skupina granulocytů

  Součást první rychlé obrany organismu proti cizorodým částicím

  Zmnožují se při akutních infekcích

  Odumřelé neutrofily vytvářejí hnis

  Fagocytóza

• Bazofilní:

  V krvi vzácně, více se vyskytují v epitelech kůže plic a trávicího traktu

  Produkují látky, které mohou mít vazodilatační a antikoagulační účinky

• Eozinofilní:

  Velmi nízký podíl

  Fytocytární aktivita je malá

  Jejich počet stoupá při alergických a parazitárních onemocněních

Agranulocyty

• Monocyty:

  Největší bílé krvinky

  Cirkulují v krvi ve formě monocytů, poté přechází do tkání a stávají se tkáňovými makrofágy

  Jsou velmi výkonnými fagocyty, odstraňují mikroorganismy, ale i staré, poškozené, nádorové či cizorodé buňky $\to$ nespecifická imunita

• B-lymfocyty:

  Dozrávají v kostní dřeni

  Látková (humorální) imunita

  Na povrchu buňky mají receptor schopný rozlišit cizorodé částice

  Po rozpoznání částice se B-lymfocyt dělí a dále diferencuje

  Vzniká plazmatická buňka (tvorba protilátek) a paměťové buňky (uplatňují se při opakované infekci, rychlejší reakce, životnost i desítky let)

• T-lymfocyty:

  Dozrávají v brzlíku

  Buněčná imunita

  Při jejich aktivaci se netvoří protilátky, ale T-lymfocyty se diferencují na několik typů, z nichž některé přímo zneškodňují cizorodé látky

  Mohou omezovat nádorové bujení a odvrhovat cizí buňky při transplantacích

Imunita

Dělení: nespecifická, specifická

Nespecifická $\times$ specifická imunita:

• Nespecifická imunita:

  Evolučně starší, vrozená

  Reaguje na struktury společné mnoha různým patogenům (polysacharidy, polynukleotidy)

  Prvotní reakce při kontaktu s patogenem, reaguje okamžitě

  Nemá imunologickou paměť

  Fagocyty

• Specifická imunita:

  Receptory vznikají během života

  Antigenně specifická – reaguje hlavně na proteiny prostřednictvím vysoce speficikých receptorů

  Aktivace trvá 3 až 5 dní

  Má imunologickou pamět

  T a B lymfocyty

Trombocyty

= Krevní destičky

Malé ploché bezjaderné útvary

Vznikají odštěpováním z megakaryocytů

Nejsou to buňky, ale pouze části buněk

Uplatňují se v procesu uzavírání porušené cévy $\to$ brání ztrátám krve

Hemostáza (hemokoagulace)

= Srážení krve

1. Konstrikce (= zúžení) cév v místě poškození (stah hladké svaloviny)

2. Pokles tlaku krve v místě poranění

3. Adheze trombocytů ke stěně cévy $\to$ dočasný trombus

4. Trombocyty uvolní destičkový tromboplastin

5. Aktivace srážlivých faktorů

6. Srážení krve:

   Fibrinogen (rozpustný) $\to$ fibrin (nerozpustný)

Trombóza = chorobné srážení krve v cévách

Krvetvorba

= Hematopoéza

Probíhá v kostní dřeni

Nemoci krve

• Anemie:

  = Chudokrevnost

  Snížená koncentrace hemoglobinu v krvi $\to$ snížená schopnost krve dodávat kyslík tkáním

  Obvykle také snížen počet červených krvinek

  Pestré spektrum příčin a příznaků

  Léčba většinou formou doplnění stravy

• Srpková anémie:

  Těžké a dědičné onemocnění erytrocytů

  Erytrocyty pacientů se za určitých podmínek zkroutí do srpkovité podoby

  Dochází k ucpávání kapilár ($\to$ infarkt, mrtvice) a zvětšení slezity, která má sníženou funkci

  Onemocnění je recesivně dědičné, heterozygoti jsou zdraví

  Heterozygoti jsou mnohem odolnější proti malárii

• Hemofilie:

  Porucha srážlivosti krve

  Geneticky podmíněné onemocnění

  Projevení: chorobná krvácivost ($\to$ krevní výrony do svalů, kloubů)

  Formy: A, B

  Přenáší se ve formě vadné alely na chromozomu X

  Obvykle postihuje pouze muže

  Léčba: dříve transfuze, dnes podávání chybějícího koagulačního faktoru

• Leukémie:

  Nádorové onemocnění bílých krvinek

  Bílé krvinky se abnormálně množí $\to$ anémie, krvácení, krevní výrony

  V těžkých případech mohou bílé krvinky potlačit krvetvorbu

Krevní skupiny

Objev přikládán Karlu Landsteinovi – v roce 1901 objevil 3 skupiny (A, B, C)

Jan Janský popsal 4. krevní skupiny (ozačoval je I, II, III, IV)

Ve 30. letech 20. st. se sjednotilo označení A, B, AB, 0

Aglutinace = antigen (= aglutinogen) reaguje s protilátkou (= aglutinin)

Nejpoužívanější krevní systémy jsou AB0 a Rh

Krevní skupiny (antigeny) $\to$ protilátky:

• A $\to$ anti-B
• B $\to$ anti-A
• AB $\to$ žádná
• 0 $\to$ anti-A, anti-B

Rh faktor: člověk má buď daný antigen ($\to$ Rh +), nebo protilátky ($\to$ Rh –)

Rh faktor byl objeven u makaka